|
|
Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí a její provedení v právním řádu České republiky
Jelínková, Petra ; Tichý, Luboš (vedoucí práce) ; Svoboda, Pavel (oponent)
V této práci se věnuji směrnici 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí a jejímu provedení v právním řádu České republiky s případnými dopady nenáležité transpozice. V I. části práce se věnuji harmonizační potřebě v této oblasti a následně se zaměřuji na samotnou směrnici. Nejdříve ji obecně představuji, následně se věnuji právní úpravě základních institutů a snažím se odkrýt její případné nedostatky. Mezi tyto základní instituty patří klíčové principy, samotná škoda na životním prostředí, provozní činnost, odpovědnostní mechanismus, finanční zajištění a na posledním místě správní řízení o uložení praventivních či nápravných opatření. Ve II. části přistupuji k teoretickým aspektům správné implementace směrnic jakými jsou výklad směrnic, včasné přijetí transpozičního opatření, správné promítnutí obsahu směrnice, náležitá forma transpozičního opatření, aplikace unijních norem, požadavek ekvivalence a efektivnosti a jako poslední připojuji ještě vnitrostátní pravidla implementace unijních norem v České republice, která jsou stanovena usnesením vlády České republiky č. 1304 (Metodické pokyny). Na tyto dvě části navazuji III. částí, kterou pojímám spíše jako praktickou, zaměřuji se na transpoziční opatření České republiky pro účely předmětné...
|
|
|
Právní odpovědnost za ztráty na životním prostředí
Hanibal, Josef ; Stejskal, Vojtěch (vedoucí práce) ; Damohorský, Milan (oponent)
Předmětem mé diplomové práce je otázka právní odpovědnosti za ztráty na životním prostředí. Jedná se o poměrně složitou problematiku v oblasti práva životního prostředí, která prošla v posledních letech a desetiletích významným vývojem jak v právních řádech jednotlivých států, tak i v právu mezinárodním a evropském. Cílem této práce je pak představit a popsat jednotlivé právní nástroje v této oblasti práva životního prostředí, především pak režimy právní úpravy odpovědnosti za ztráty na životním prostředí v právu mezinárodním, evropském i vnitrostátním. Tato práce se skládá z devíti částí, ve kterých zanalyzuji jednotlivé režimy právní odpovědnosti jakožto prostředku k ochraně životního prostředí. Úvodní část mé práce je věnována definování základních pojmů právní odpovědnosti na úseku ochrany životního prostředí. Následně se zabývám deliktní odpovědností v oblasti práva životního prostředí, a to jak odpovědností trestněprávní tak odpovědností za správní delikty. Další část mé práce je věnovaná otázce odpovědnosti za škody na životním prostředí v mezinárodním právu, přičemž jsem se zaměřil především na Luganskou úmluvu o občanské odpovědnosti za škody způsobené životnímu prostředí nebezpečnými činnostmi, která se stala významným inspiračním zdrojem pro další vývoj společného režimu odpovědnosti za...
|
|
|
Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí a její provedení v právním řádu České republiky
Jelínková, Petra ; Tichý, Luboš (vedoucí práce) ; Svoboda, Pavel (oponent)
V této práci se věnuji směrnici 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí a jejímu provedení v právním řádu České republiky s případnými dopady nenáležité transpozice. V I. části práce se věnuji harmonizační potřebě v této oblasti a následně se zaměřuji na samotnou směrnici. Nejdříve ji obecně představuji, následně se věnuji právní úpravě základních institutů a snažím se odkrýt její případné nedostatky. Mezi tyto základní instituty patří klíčové principy, samotná škoda na životním prostředí, provozní činnost, odpovědnostní mechanismus, finanční zajištění a na posledním místě správní řízení o uložení praventivních či nápravných opatření. Ve II. části přistupuji k teoretickým aspektům správné implementace směrnic jakými jsou výklad směrnic, včasné přijetí transpozičního opatření, správné promítnutí obsahu směrnice, náležitá forma transpozičního opatření, aplikace unijních norem, požadavek ekvivalence a efektivnosti a jako poslední připojuji ještě vnitrostátní pravidla implementace unijních norem v České republice, která jsou stanovena usnesením vlády České republiky č. 1304 (Metodické pokyny). Na tyto dvě části navazuji III. částí, kterou pojímám spíše jako praktickou, zaměřuji se na transpoziční opatření České republiky pro účely předmětné...
|
host ::
RSS.